Lukáš Pítra

Lukáš Pítra.

Jsem SEO specialista & PPC fanda na volné noze. Stavím mosty mezi lidmi, weby a vyhledávači. Svoji práci miluju, už 9 let.

Twitter

Nejnovější tweety:

Jak mě změnily 3 roky na volné noze?

18. června 201532 komentářů
hard-work-is-the-key-to-success

Letos na jaře to byly 3 roky, co jsem na volné noze. Když jsem jsem začínal, nevěděl jsem o podnikání sám na sebe skoro nic a měl jsem dost romantické představy. Po zhruba roce jsem zase nabyl dojmu, že už skoro všechno vím a už to bude jen lepší. Když se ohlédnu zpátky dnes tak vidím, že všechno bylo trochu jinak a že ta cesta vlastně vůbec nebyla a není tak jednoduchá, jak jsem čekal a jak často slyším, že se o životě freelancera povídá. A že jsem se se musel hodně věcí přeučit.

Nejdůležitější není odevzdaná práce

V agenturách mně učili, že práce musí hlavně dobře vypadat. Nažehlení obchodníci, krásné šablony analýz, složité reporty – prodávaly se „hezky vypadající výstupy“ moudře okecané trénovaným accountem na předávačce. Štvalo mně to, nesnášel jsem to. Když jsem šel na volnou nohu, myslel jsem, že nejdůležitější je faktická kvalita odvedené práce. To, že klientovi rozmluvím všechny jeho „SEO bludy“ a udělám bezchybný screening, dokonalou klíčovku, neprůstřelný audit.

Jenže klient si ve finále nekupuje ani bezchybnou práci a – to mně nejvíc překvapilo – často ani ne optimální výsledky. Klient si kupuje řešení svého problému, který je zpravidla mixem subjektivních tužeb, objektivních potřeb a zašmodrcháného kontextu. Někdy je to výdělek, někdy ego, někdy udržet si manažerský flek, někdy interní souboj s kolegy, někdy vrtoch kohosi v management boardu a asi nejčastěji strach, že (se) něco pokazí. A téměř vždy jsou ochotni výsledného kočkopsa dosáhnout cestou, která podle tabulek zdaleka nemá nejlepší ROI a nejde přesně podle učebnic a školení.

Růsty v Google Analytics jsou fajn. Stokrát důležitější je ale osobní vztah konzultant – klient a servis okolo. A tím nemyslím banality jako rychle reagovat a na vše přitakávat. Ale spíš velká dávka empatie, ochota nedělat z klienta vola i když se tak chová, nekonečná trpělivost vše vysvětlit, umění skloubit objektivní fakta s realitou firemní politiky a to celé dělané a řečené s grácií a úsměvem. Zní to možná samozřejmě, ale potlačit v sobě ten řev „Vždyť to je sakra jasný že se to má udělat jinak, že jste to zvorali!“ je strašně těžké.

Čímž neříkám, že na výsledcích práce nezáleží. Mám takové svoje pravidlo se u každého výstupu nejdřív sám sebe ptát „Co kdyby to viděl Marek Prokop?“ A nepustit to z ruky ven, dokud si nejsem jistý, že by se mi nesmál :-) Ve finále je ale dlouhodobá fakturace a doporučení mé práce mnohem víc otázkou dobře nastavených očekávání a umění možného.

Čas mluvit a čas mlčet

Když jdete na volnou nohu, je vaše jméno vším co máte. Když o vás není slyšet a firmy si vám nespojí v kýžené asociaci „ten tomu rozumí“, nevyděláte si. Takže chtě nechtě být vidět musíte. I když jste introvert a sociální interakce nepatří mezi vaše silné stránky, jako u mně. Tím spíš pro mne byl osobní branding od startu obrovský boj. Neznal jsem totiž míru. Myslel jsem, že cesta je čučet z každé díry, mít na všechno a všechny názor, tweetovat aspoň 10x denně a nevynechat příležitost k šťavnatému hejtu, abych „ukázal sílu“. Nějakou dobu to fungovalo a zakázky se jen množily. Pak se ale začala množit i kritika.

Nešlo přitom jen o to, že jsem něco říkal často, ale také co. Vždycky mi přišlo, že je v oboru spousta tabu a špíny, o kterých se nemluví. A tak jsem o tom začal mluvit a psát. Jenže, když někomu šlapete na kuří oka, začne si vás mnohem více všímat a čekat na vaše chyby. A já dělám chyby, jako každý. Takže moje inkviziční tažení proti různým praktikám mělo celkem silný zpětný ráz, který mně docela jistě stál pár zajímavých zakázek.

Nejde ale jen o profesní branding. V ohrožení je i osobní svoboda slova. Pokud jste sluníčkář a jdete s mainstreamem, asi není čeho se bát. Moje politicko-ekonomicko-sociální názory ale nejsou vždy úplně konformní a poměrně rychle jsem udělal zkušenost, že profesní a osobní rovina se u freelancera moc neodlišuje. Vy jste pořád vy a vše co kdekoliv řeknete se spojuje i s tím, co děláte. Dnes už si leccos osobního nechávám pro sebe a dávám si víc pozor co a před kým říkám.

Víte, nejhorší je, že vám to málokdo řekne do očí. Asi proto jsem dlouho žil v domění, že jde vše podle plánu. Až když na mně nastoupili první „osobní hejtři“, když se první namol ožralí známí na afterparties po konferencích prořekli, že jim lezu už i ušima tak jsem si začal uvědomovat, že je potřeba ubrat. O to víc si na volné noze vážím upřímných lidí, kteří říkají věci tak, jak jsou. A když jsem ubral na blogu, na sítích i osobních účastech někde – s párměsíčním odstupem začaly mizet i nové poptávky. Sejde z očí sejde z mysli platí neomylně. Najít nějaký rozumný balanc je fakt těžké a je potřeba smířit se s tím, že vždycky bude někomu něco vadit, nikdy se nezalíbíte všem, i kdybyste se rozkrájeli.

Možná je to mým oborem, kde je každý samozvaným mistrem komunikace. Možná bych to jako řezbář nebo malíř viděl jinak. Digitální marketing je každopádně velmi dravý a konkurenční obor vyžadující notnou dávku diplomacie a já se musel naučit, že čas mluvení a mlčení musí být v rovnováze.

Umění se rozhodovat

Život zaměstnance pro mne byl snadný v tom, že jsem se rozhodovat nemusel skoro vůbec. Co, jak, pro koho a kdy budu dělat za mně rozhodovali jiní. Volná noha je v kontrastu nepřetržitý sled rozhodnutí.

Nemůžete dělat třeba všechny zakázky, protože by nezbyl čas žít. Nebo proto, že by vás to za nabízené peníze nemotivovalo. Už třetím rokem ladím „cenový filtr“ a pořád to někde trochu skřípe. Vypěstovat si hroší kůži proti takovému tomu nevyřčenému „Tak vy nám neslevíte, no to je vidět, co jste za charakter, že vám jde jen o prachy“ mi trvalo dlouho a nebylo to příjemné. Proto se snažím držet dlouho hodinovku relativně nízko (vzhledem k oboru), což z druhé strany znamená mít sice hodně poptávek, ale třeba 75% jich nevzít. O nic snažší není ani prohrávat výběrová řízení, protože nedokážete stlačit cenu na polovinu nebo si nemůžete dovolit strávit 3 dny přípravou nabídky, kterou vám nikdo nezaplatí. Hromady zajímavých projektů jsem si musel odepřít, protože bych jen na obchodu prodělal kalhoty.

Ještě těžší je odmítat zakázky, kde vám byznys protistrany nebo konkrétní člověk prostě není sympatický. Je krásné, že si můžete vybrat co ano a co ne – ale vyříkat si to musíte s protistranou sami, žádný account vás nejistí. Zkoušel jsem taktiku „víte, já nemám zrovna čas“ což se mi několikrát vrátilo, když si dotyčný umínil si počkat, nebo hůř, šel na doporučení a doporučujícímu vzkázal „Pítra nemá čas, toho už nedoporučujte“. Otevřené „hele, já s vámi dělat nechci proto a proto“ zase ne každý vydýchá. Dodnes nemám univerzální recept.

Nemůžete ani mít veškerou potřebnou odbornost. Ideální SEO konzultant by potřeboval vidět hodně do PPCček, do UX, do výzkumu, do PR, do analytiky a bůh ví čeho ještě. Nikoho takového neznám. Ale zkoušel jsem se jedním stát. Utopil jsem desítky hodin ve snaze načíst a vyzkoušet to či ono. Abych ve finále nestíhal nic a ještě si párkrát utrhl ostudu zasvěceným povídáním o něčem, o čem jsem věděl prd. Dnes jsem rád, že pokorně šlouchám palečkem po hladině PPC bazénu a i to považuju za malý zázrak vzhledem k tomu, že den má jen 24 hodin.

Oproti agenturám s širokým týmem je úzká specializace freelacerova Achillova pata. Nepraskla mi zatím hlavně díky tomu, že v agenturách si odborníci na to či ono moc neumí povídat a teamwork málokdy funguje. Musel jsem se ale rychle naučit, že „na volné noze“ znamená spíš „na velké hromádce“ a obklopit se spoustou odborníků, se kterými se o práci musím umět podělit. To obnáší také nést velkou zodpovědnost za doporučení a ty, které do projektu přivedete a umění vyžrat si to, když doporučený něco odflákne (protože první na ráně jste pak vy, dodavatele klient peskovat nechce, protože od něj přeci jen hotfix ještě potřebuje).

Mimochodem, nejtěžší rozhodnutí, kterému jsem se učil, bylo rozhodnutí odejít ze zakázky. Bylo by krásné, kdybych dokázal pro získaného klienta něco zajímavého dělat do konce svých dní. Reálně ale často přijde vhodný čas k odchodu.  Někdy proto, že jsem svoji roli zkrátka splnil. Jindy proto, že bych byl zkrátka už neúměrně drahý vzhledem k tomu, kam se dá projekt ještě posunout. Někdy proto, že komunikace nefunguje na 100% a ja cítím, že se blíží konflikt. Jindy zase proto, že je pro klienta výhodnější po všech směrech začít si to řešit interně. Několikrát taky proto, že se mi práce prostě nedařila a já projekt raději předal konkurenci zkušenější v dané věci. Je ale lepší uznat, že nejsem v danou chvíli nejlepší volba, než klienta zklamat a nechat ho to říkat za vás.

Experiment Markeťákov

Problém mezioborových přesahů jsme chtěli zkusit řešit v rámci experimentu Markeťákov – uskupení několika výrazných odborníků na volné noze. Hypotéza zněla jasně: budem sdílet zkušenosti, náklady na provoz, krásně si pokecáme a všechno bude fajn. A ono to vlastně tak i skoro rok fungovalo. Myslím, že jsme se jeden od druhého leccos naučili a bylo fajn nekoukat s Martinem pořád jen jeden na druhého :-)

Dejte ale dohromady 5 silných individualit se světonázory zažranými až do podrážek a můžete si snadný kompromis škrtnout ze slovníku. Agentury mají v tomhle výhodu – role vládnoucích šéfů a role makajících subinek jsou jasně dané, stejně jako motivátory (práce, peníze). Pokud ale chce a může být v partě šéfem každý, dochází ke spoustě výživných situací.

Jsem ohromně rád, že jsme si to zkusili. A že jsme dokázali zavčasu říct „hele, tohle nebude fungovat“. A to i přesto, že po velkém plácání se po zádech, jak nám to jde a jak jsme oproti agenturám „v pohodě“ jsme si to leckde pěkně slíznuli :-)

Disciplína nade vše

To úplně nejtěžší na celých třech letech pro mne byla disciplína. Pokud chcete jít na čele svého oboru a rozumně si vydělat, musíte na sebe být tvrdí. Ve všem.

Začíná to takovými obligátními věcmi jako je pracovní morálka. Freelancer nevstává každý den ve 12 a nesnídá pivo s pizzou a lá Homer s tím, že „ono to nějak dopadne“. V kanceláři bývám něco po sedmé, pracuju 10-12 hodin denně, někdy víc, někdy kus víkendu, někdy celý. Práce to totiž není jen fakturovatelný čas klientům (podle Togglu ho mívám tak 5-6 hodin denně) ale taky administrativa,velký kus sebevzdělávání, obchod, marketing sama sebe, mazlení se státem a úřady. A hlavně spousta neodborných činností navíc, které děláte právě pro tu klientskou spokojenost. Na volné noze jste malá kompaktní agentura na nožičkách zkomprimovaná do jednoho těla a jedné časové osy.

Pokračuje to disciplínou směrem ke klientům. Když něco povořete, to se ještě odpustí. Když na vás ale není spoleh, nedržíte termíny, nemáte 3 týdny čas se sejít – to už je problém. A jsme zase u toho subjektivního pocitu ze spolupráce. Když se k něčemu zavážete, nejede přes to vlak.

Disciplínou v cash-flow. Řeknu vám to upřímně – na volné noze si vyděláte víc, než v agentuře. Násobně víc. Víc ale taky utratíte – jen provoz podnikání (kancelář, nástroje, auto, účetní, zálohy, elektronika atd …) mně vyjde na desítky tisíc měsíčně. Musíte tvořit rezervy, protože u DPH se vás nikdo neptá, jestli už všichni zaplatili a ono vůbec platit aspoň rámcově včas a leckdy platit vůbec u nás není zas tak pevným zvykem. Zakázky si navíc nechodí v měsíčních oknech, ale celkem nepravidelně.

Končí to disciplínou u vás samotných. Ve všem tom shonu musí vyzbýt čas na partnera, na sport, na odpočinek – jinak byste brzo skončili a vypadaji hůř, než ten Homer. Zní to snadně, ale přímá úměra mezi časem stráveným prací a kariérním posunem / fakturací ohromně svádí k workoholismu. Musíte vybírat, za co utratíte. Takových konferencí jsou u nás ročně desítky. Jedna stojí třeba 5.000. Přidejte 8 hodin času, který nemakáte pro klienty a nikdo vám ho nezaplatí. Navrch cesta, hotel, večeře. Jste na 20.000Kč za to, že si zpravidla jen poslechnete kus selfpromíčka a kus evergreenů. Školení stejně tak. Ještě se vám chce jít?

Takže je freelancing hroznej, jo?

Může to tak vyznít, ale není, je super :-) Kdybych se mohl vrátit času a znovu rozhodnout, šel bych na volnou nohu znovu. Ale hodně věcí bych udělal jinak a měl bych od všechno umírněnější očekávání. Freelancing není jenom sranda a vůbec není snadný. Oproti firmě jste zranitelnější, máte méně zdrojů všeho druhu, musíte toho více umět a mnohem rychleji se učit z chyb.  Tíha přímé osobní zodpovědnosti za úplně všechno je to vůbec nejsložitější.

Takže jak mě změnily 3 roky na volné noze? Jsem cílevědomější, organizovanější, empatičtější, komunikativnější, po mnoha klopýtnutích snad i pokornější a podstatně pracovitější. Umím si mnohem lépe rozhodovat a výsledky rozhodnutí si vychutnat i vytrpět. Skoro bych řekl, že už pomalu dospívám :-)

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho, prosím :-)
 
   
Přidat komentář

32 komentářů

  1. Lukáš Pítra Jarda - 18.6.2015 (11.20)

    vyborne napsany

  2. Lukáš Pítra Radek P. - 18.6.2015 (11.58)

    Jedním slovem UAU. Asi jsem potřeboval něco takového přečíst. Žádný podobný článek jsem neviděl. Pořád spekuluju, bohužel nevím zda mám na to ty správný koule. Přesto díky za náherný článek.

  3. Lukáš Pítra Milan - 18.6.2015 (12.09)

    Moc hezky napsané. Osobně vidím v SEO a PPC velkou provázanost. Takový pocit mám poslední 2-3 roky. UX to je jiná kapitola, ale člověk získá praxí cit. Cit proto, zda časté cíle klientů jako zvýšení obratu, prodejů, … lze dlouhodobě a efektivně budovat na aktuálním webu klienta. Mnohdy musím říci, že web potřebuje úpravy, tehdy přichází na řadu diplomacie ,o)

  4. Lukáš Pítra Milan Tříska - 18.6.2015 (12.14)

    Hezká, silná a poctivá osobní zpověď. Patří mi s kamarádem taky jedna malá agentura, jiná než popisujete. . Jsme v ni dva majitelé,protože někdo musel a musí investovat = riskovat. Ale zakládáme si na tom, že jsme tam samí ředitelé. Každý má volnou cestu dovnitř i ven. Protože to už psal John Sculley- ve firmě třetí generace je ředitel ten, kdo má nápad, i kdyby ještě včera seděl ve vrátnici. Není jednoduché umět udělat stejné místo kolem stolu všem, ale jiná cesta není a škoda pro trh, že vám Markeťákov nevyšel. Jinak , bohužel, svět chce být klamán, většina manažerů miluje souhlas a prezentace vydělává zpravidla víc, jak výsledky. Máte naprostou pravdu , pokud jde o krátké cíle. Pro to to ale nevzdáme, ne? Hodně úspěchů..

  5. Lukáš Pítra Míša a Adam :) - 18.6.2015 (13.37)

    Paráda, Lukáši. Držíme Ti palce v dalším marketingovém freelancování a kloubení pracovního i osobního života. :)

  6. Lukáš Pítra Radka - 18.6.2015 (13.43)

    Smekám, Lukáši. Otevřené a drsně přímé by byl asi vhodný eufemismus pro tohle „šlápnutí do hovna“, které se výborně čte a člověk si z něj může dost odnést. Díky moc!

  7. Lukáš Pítra Tomáš - 18.6.2015 (14.00)

    Skvěle a upřímně napsaný článek. Super.

  8. Lukáš Pítra Honza - 18.6.2015 (14.21)

    Je vidět, že to máme všichni obdobné. Každý si tím projde, akorát někdo to umí přiznat a někdo dělá, že vlastně nic takového nezná. Už mě občas fakt štve ta „dokonalost“ všech kolem.

  9. Lukáš Pítra Feet - 18.6.2015 (16.46)

    Dobré shrnutí, v mnohém jsem se našel. V životě na volné noze nezbývá než tvrdě a poctivě pracovat. Velmi doporučuju si hýčkat silné a platící klienty… potom můžete využívat výhody stálých peněz i jako freelancer..

  10. Lukáš Pítra tom - 18.6.2015 (21.18)

    Úžasné čtení! Jen mi nejde do hlavy, kde se bere čas na rodinu, sport a koníčky při uváděné pracovní době 10-12h? Já s tímhle bojuju ale zatim marně…

  11. Lukáš Pítra KONY - 18.6.2015 (21.20)

    Moc pěkně napsáno!

  12. Lukáš Pítra Martin - 19.6.2015 (8.12)

    Lukáši, moc si vážím tohoto shrnutí. Chtěl jsem se taky vrhnout na Volnou nohu, už jsem o tom dlouho snil, ale potom co jsem k tomu začal podnikat kroky, jsem zase rychle podnikl kroky zpět – kvůli pro mě hlavnímu důvodu co uvádíš – člověk musí být vidět.

    Upřímně řečeno se mi to moje zviditelňování začalo přesně vracet jak ty říkáš, lidi si vygooglili skoro v kolik chodím čůrat, kde bydlím atd… A já jsem to zpočátku se zatnutými zuby přešel, ale když se mi začalo oklikou vracet, že někdo si přečetl něco co jsem někde napsal, vysvětlil si to tak či onak, tak jsem se naštval, a všechno o sobě jsem z internetu smazal (prezentaci, LinkedIn, Facebook, vše…), pak to ještě lidi našli v Internet Archive, a i tam jsem to smazal a řekl jsem si dost.

    Konečně mi došlo, že freelancer nechci být ani omylem, že pro mě ze všech nevýhod ta největší je vystupovat pod vlastním jménem, a že pokud chci něco, tak společnost, třeba malou, ale prostě vystupovat pod jménem společnosti, dnes v tom mám poměrně jasno, i když jsem stále zaměstnanec. Uvažuji o založení malého s.r.o. ale své jméno, už nikdy :)

    Co se týká tvých komunikačních dovedností, tak tady bych měl pár osobních tipů:
    „Tak vy nám neslevíte, no to je vidět, co jste za charakter, že vám jde jen o prachy“

    Většina lidí se chytne, a začne se obhajovat – chyba! Tohle nelze obhájit, tobě jde o prachy, přiznej si to, ale jim víc – proč oni ti chtěj zaplatit míň? Aby měli víc, aby ušetřili – jim jde primárně o prachy. Takže tvoje odpověď by neměla být obhajoba, ale zaměřil bych pozornost na ně.

    „Podívejte se, pokud do toho nechcete investovat peníze, a myslíte si, že se vám to nevrátí, tak já s tím v žádném případě nemám problém – rád vám doporučím levnější lidi“. A pokud vám zisk, který vám do firmy přinesu nestačí na mé zaplacení a chcete mít větší zisk a více peněz tím, že si zaplatíte levnější lidi, tak je to v pořádku, ale já pro vás jsem moc drahý a jak vy říkáte a moc na peníze, a bylo by pro vás složité s někým takovým spolupracovat a to já chápu.

    Uvidíš jak otočí ;-)

    Další věc v komunikaci:
    Nejde mi odmítání zakázek – řeknu, že nemám čas, a pak se to rozšíří? Tak na to radši jdu přímo…

    Nemyslím si, že ani jedno z toho je dobrá cesta. Osobně bych opět zaměřil pozornost na ně, spíše než na sebe, např.:

    Víte, se mnou by se vám špatně spolupracovalo, protože já bývám paličatý, když mě někdo moc do něčeho tlačí a měl byste se mnou problémy, a pak by vám to mohlo přijít jako vyhozené peníze. Uděláte líp, když si vezmete někoho, kdo je charakterově jiný ode mě – mohu vám doporučit …

    A jsi úplně v klidu, klientovi jsi řekl, že „ty pro něj nejsi moc dobrý“, kdo by tohle nevzal?

  13. Lukáš Pítra David - 19.6.2015 (15.18)

    Mám rád upřímnost. Jsem na volné noze už 5. rokem a mám ten pocit, že si to vystihl Lukáši velmi dobře. Dodám, že top schopnost a nejdůležitější v reklamě je umět jednat s lidmi. Přeci jenom jde vždy o vztahy, co dělají byznys. Držím ti nadále pěsti v tvé činnosti.

  14. Lukáš Pítra Tomáš Kouba - 19.6.2015 (18.30)

    Pěkně napsáno :) Některé konference mě taky přestávají zajímat přesně z těch důvodů, jak jsi psal. Mrtě času a peněz za něco, co si líp přečteš na netu, obzvlášť když to zrovna na konferenci nepotřebuješ aktuálně řešit.

  15. Lukáš Pítra Jiří P. - 20.6.2015 (14.14)

    Díky za skvělý článek. Ať se daří :-)

  16. Lukáš Pítra Michal - 22.6.2015 (9.48)

    Super článek. Souhlas se vším.

  17. Lukáš Pítra Ebooky.cz - 23.6.2015 (9.41)

    Super čtení a realita každého freelancera.

  18. Lukáš Pítra Majka - 23.6.2015 (19.56)

    Lukáši, výborně napsáno a souhlas :-).

  19. Lukáš Pítra Kzach - 23.6.2015 (21.28)

    Chtel bych se zeptat obnáší vaše práce hodne styku s klienty? Jde o styk převážně přes email nebo i osobní? Ptám se protože dělám něco co má k internetovém marketingu blízko ale postrádám přitom vice styku s okolím tak uvažuji ze bych se vydal tímto směrem předem děkuji za odpoved

  20. Lukáš Pítra Lukáš Pítra - 23.6.2015 (21.54)

    Kzach: těžko říct, co je hodně :-) v porovnání s programátorem určitě ne, v porovnání s obchodníkem asi tolik ne.

    Řečeno čísly: za týden přijmu a odešlu řádově vyšší desítky emailů, vyřídím nižší desítky telefonátů a mám průměrně jednu schůzku / delší virtuální konferenci denně.

    Záleží asi, jak si to kdo udělá a kdo je jak moc „člověčí“ :-)

  21. Lukáš Pítra Kzach - 23.6.2015 (22.33)

    Děkuji za odpověď a dovolte mi ještě jeden dotaz který je myslen obecneji: mohl byste si dovolit někoho zaměstnat na částečný nebo dokonce plný úvazek aby určitou část práce dělal za vás a vy se mohl například starat o další rozvoj vaší činnosti?

  22. Lukáš Pítra Lukáš Pítra - 24.6.2015 (8.53)

    Kzach: já bych asi pro zaměstnance využití neměl :-) Snad možná nějaká agentura – H1.cz, eVisions.cz nebo tak někdo.

  23. Lukáš Pítra Marek Liba - 24.6.2015 (19.55)

    Skvělý článek!

  24. Lukáš Pítra Andy Veselá - 24.6.2015 (20.37)

    Taky jsem po roce chození „na volné noze“ měla pocit, že už všechno umím a všechno znám. Teď se za to stydím a nejspíš ještě nějakou dobu budu. Úspěch je jako droga. Naštěstí po prvních několika dávkách přišlo abstinenční období, kdy jsem vystřízlivěla a pochopila, že ve freelance stejně jako v životě můžeš být jednou nahoře a jednou podstatně níž. Skutečně důležití jsou vaši blízcí, kteří budou stát po boku, ať se děje, co se děje. Je super, že to Lukáš zmiňuje ve svém článku také. Doufám, že i já to bude mít po třech letech (zbývá ještě rok) taky hezky srovnané! Díky za super článek.
    P.S. Místo Togglu používám českou appku primaERP.com :-)

  25. Lukáš Pítra Vláďa Macek - 25.6.2015 (10.47)

    Tak tohle byla famózní zpověď. Jsem sice freelancer už přes deset let a spoustou z toho jsem si prošel. Ale takhle bych to dohromady nedal. :-) Opravdu super text. V.

  26. Lukáš Pítra Anna Sálová - 25.6.2015 (13.51)

    Díky za super článek! Jako freelancer se o sobě člověk hodně dozví – dospěje, jak jsi řekl.

  27. Lukáš Pítra Michal - 29.6.2015 (22.01)

    Díky za super článek, začínám podnikat a jsem strašně rád, že někdo je předenou a muže spát takové hezké věci. Díky

  28. Lukáš Pítra Martin Kůra - 7.7.2015 (23.27)

    Lukáši, díky za článek. Prosím tě, na čem tedy ztroskotal Markeťákov? Podle toho, co tu píšeš, tak možná na organizaci? Nebo na rozdílných očekáváních? Díky

  29. Lukáš Pítra Lukáš Pítra - 8.7.2015 (8.36)

    Asi bych nepoužil slovo ztroskotal, spíše po vzájemné dohodě posádky pozvolna zakotvil, v klidu se vylodil a loď jsme uložili do muzea podnikatelských experimentů :-)

    Rozdílná očekávání a takové to se starými psy a novými kousky byly asi ty hlavní faktory.

  30. Lukáš Pítra Tomáš Frajer - 18.9.2015 (14.28)

    Výborný článek Lukáši. Díky za něj!

  31. Lukáš Pítra Tomáš - 10.12.2015 (12.17)

    Moc pěkně napsaný článek, věřím, že spoustě lidem otevře oči, že být freelancer není vstávání po desáté a přeposlání si pár e-mailů s klienty. Díky za sdílení svých osobních zkušeností.

  32. Lukáš Pítra Jiří Matějček - 8.1.2016 (13.45)

    Skvělý článek. Sice mám dnes 100 věcí na vyřízení, ale toto jsem musel číst do posledního písmenka včetně komentářů. TOTO na motivačních seminářích „Podnikejte a budete úspěšní“ nikdy nezazní, jsou tam vyzdvihovány jen výhody. Perfektně sepsáno, když jsem měl mini grafické studio, byl jsem ředitelem, obchodníkem, skeneristou, grafikem, plotrařem, nákupčím, závozníkem, recepční, asistentkou i uklízečkou. 12 hodin v práci. Pak jsem přibral dva zaměstnance, ale zas přibyly personální starosti… Prostě mazec. Ale pro mne je dobře odvedená práce a spokojenost zákazníka prostě droga. :)



Podělte se o názor

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *