Dopřejte (si) čas přemýšlet

Většina lidí v mé branži o sobě pyšně říká, že se živí hlavou. Tedy že nemusí dělat repetetivní práci rukama s náročným šéfem nad hlavou a přísnými normami v zádech, třeba kdesi v továrně na součástky. Jenže, v praxi, bohužel na plné využití hlavy nezbývá čas. A tak ta práce hlavou že všeho nejvíc připomíná paradoxně právě pachtění se ve fabrice na výsledky.

Uspěchaná doba plná instatních rozhodnutí

Myslím, že to přišlo postupně a plíživě. Ještě si matně pamatuju doby, kdy marketing nebyl ani trošku agilní, a už vůbec ani trochu datový. Když jste chtěli být vidět, museli jste podepsat objednávku na fakt hodně peněz na fakt dlouho dopředu a doufat, že z toho něco za poměrně dlouhý čas bude. Stejně palčivý a zdlouhavý byl proces programování a kreslení prvních webů, jejichž výkon uměl málokdo a máločím spočítat, tištění katalogů a jejich převod do digitální podoby nebo uspořádat nějaký event.

Než jste dali za takové rozhodnutí hlavu na špalek, potřebovali jste zvážit docela dost věcí. Minulé zkušenosti, jiné možnosti, tu trochu dat co jste měli po ruce, názory kolegů, možná i nemožná rizika, jestli vás to náhodou nevratně nezruinuje, jestli to zvládnete, jestli tomu vlastně rozumíte, kdo další ve firmě s tím souvisí, co by to mohlo ovlivnit a jak. Zkrátka, potřebovali jste zatěžkat sedínku a nějakou tu chvíli v klidu přemýšlet.

Nechci si relativně nedávné roky idealizovat, určitě bylo spousty střelců a neschopů tehdy stejně jako dnes, osobně znám několik, co úspěšně zahřívají stejné židle a popírají veškeré přírodní zákony výkon vs odměna. Stejně mám ale neodbytný pocit, že všechno běželo pomaleji a ponořeněji do hloubky.

Vycházím z těch stovek porad a callů a schůzek a hodnotících koleček co ročně absolvuju. Co je vlastně jejich hlavní náplň?

• produktivita – kolik úkolů dokončil ten či onen, jaká je delivery rate, kolik toho „má rozmakáno“ ve správci úkolů?
• výkon – kolik jsme udělali? O kolik jsme vyrostli? Jakým tempem se zvětšuje tohle číslo? Kolik % už je hotovo?
• peníze – kolik nás to stálo? Kolik nás to bude stát? O kolik míň by nás to mohlo stát? Kde můžem vymáčknout o fous víc peněz?
• agilita – jak rychle dokážeme reagovat? Jak můžeme zrychlit výdej X do produkce? Jak můžeme lidem říct Y rychleji a častěji?

Obsese výkonem a produktivitou dosáhla bodu, kdy e-maily a 2-do listy jsou oficiálně klasifikované jako původci behaviorálních závislostí. Pokud trávíte většinu dne tím, že odpinkáváte zprávy v naději na Inbox 0, škrtáte jeden úkol za druhým a máte takové příjemné vnitřní blaho z toho „jak to hezky odsypává“ a rychle eskalující nervozitu když tak konat nelze – tak mám pro vás špatné zprávy, jste na stejné lodi s gamblery a kokaiňáky. Gratulki. Ale nezoufejte, chorobní smartphonisti na tom nejsou líp a je jich víc.

Hele a promysleli jsme to fakt dobře?

Co slýchám ale vážně hodně málo jsou věty jako:

• „Pojďme se v klidu zamyslet, co to pro nás znamená “
• „Pepo a promyslels to dobře?“
• „Přemýšleli jste někdo, proč to nefunguje jak jsme čekali?
• „Nepotřebujem víc času si promyslet co s tím?“

Přemýšlení není trendy – jako by se očekávalo, že všichni kdo si nárokují místo u stolu a slušnou výplatu by měli automaticky a na vyžádaní prostě vědět, znát odpovědi na všechny otázky, jasně vidět souvislosti. Navíc frčíme na vlně „fail fast, learn fast“ a to se s dlouhými úvahami úplně neslučuje. Na přemýšlení není čas. Tempo je rychlé, oči se upínají k realtime dashboardům kde naskakují čísla podobně jako švestky a třesně na jednorukém pirátovi a nám to v mozku dělá stejné dopaminové mešuge.

Přemýšlení není vnímané jako práce. Kdy naposledy vám dodavatel na faktuře napsal „5h – přemýšlení, jak to dělat líp“ aniž by cokoliv změnil? Kdy naposledy jste zavřeli e-mail, ztišili telefon a sedli se někde v klidu na bobek, abyste celé odpoledne prostě přemýšleli – bez výčitek, že vám někde něco utíká, nebo vás někdo shání? Dávno, co?

Nemluvě o tom, že přemýšlení nemusí mít nutně hmatatelný, měřitelný, použitelný výsledek. Pojďme si představit něco fakt kacířského – že někdo vážně chytrý celkem dlouho a fakt hluboce přemýšlel o nějakém problému. A k ničemu nedospěl. Prostě to ještě nevymyslel. Možná potřebuje víc času. možná víc informací. Možná tudy cesta prostě nevede a výstupem z tiché meditace je, že se zatím nic nestane. Obracím se teď hlavně k šéfům, manažerům, klientům – zaplatíte takovému člověku přemýšlením strávený čas? Jak moc a jakým způsobem by se musel obhájit? A zkousli byste to opakovaně?

Dopřejte sobě i lidem okolo čas přemýšlet

Kdybych tu měl featuru na hlasovací anketu a dal jsem vám na tučnou otázku hlasovat ano/ne, nejspíš by vás zhruba 2/3 odpověděly, že jasně. A abychom k sobě byli upřímní, z těch 2/3 by si většina lhala do kapsy.

Přemýšlení se totiž zpravidla neobjevuje ani na fakturách, ani na poradách, ani v popisech pracovních míst, ani v nabídkách na správu kampaní, ani v procesech na vývoj webu. Nějak implicitně se předpokládá, že tam někde asi je a že je přece samozřejmé, tak všední že není potřeba ho zmiňovat. Jde přece o výsledky, výkon, produktivitu a rychlost.

Jestli je to problém, to asi musí laskavý čtenář posoudit pro svůj případ sám. Budu-li mluvit za sebe a projekty co mi prošly rukama, je to problém zcela zásadní. Spousta mrzení, promáchnutých šancí a průserů k hašení nevzniká nedostatkem snahy, odpracovaných hodin nebo znalostí jak použít tu kterou technologii. Vznikají spíše nedostatkem kvalitního přemýšlení a slabými rozhodnutími z toho vyplývajícími ( v závěsu také díky egu, chabé komunikaci a kognitivním biasů, o kterých snad něco ublognu časem).

Když se pak nešťastníků ptám, v čem byl problém, bývá odpověď často podobná. Hrozně to spěchalo, nestihl jsem to promyslet. Tyjo to jsem nezvážil, to je složitější a bývalo by to zabralo dýl. A víš kolik mám teď úkolů? Já si nemůžu jen tak sednout a přemejšlet o věcech, chápeš?

Problém je v měřitelnosti akce. Všichni asi tuší, že za kampaní, programováním, projektovou prací nebo novým bannerem je i přemýšlení. Jenže vlastní akce se měří líp. Program napsaným kódem a hotovými featurami, počet nových napsaných inzerátů, variant ke schválení, hotových úkolů. Pro samé měření produktivity a výstupů pak máme tendenci zapomínat, že i to vlastní přemýšlení něco trvá a že ho nejspíš nezměříme.

Mozek v konstantním zápřahu nemá příležitost si odpočinout, odprostit se od toku informací, notifikací a cliffhangerů (nedokončených úkolů) aby mohl pálit energii na analýzu a syntézu řešení složitějších problémů, nacházet nové souvislosti. Přemýšlet je dovednost, se kterou se dispozičně rodíme všichni ale je třeba ji trénovat, stejně jako sport nebo cizí jazyky. Koneckonců, mozek má tendenci co 10s utíkat jinam.

Dopracovat se ke kvalitnímu přemýšlení znamená:

• vytvořit si správné prostředí
• být mentálně a fyzicky v pohodě
• být rozhodnutí přemýšlet a netýrat se výčitkami, co jinde hoří víc
• a řadu dalších (dokonce jsou na to téma i knížky)

Od pohledu je to rozhodně víc práce, než rychle odpovědět na další e-mail, posunout o kousek další task, rychle mrknout do dashboardů a vypálit od boku se znalým výrazem další recept na instatní úspěch. Přesto apeluji na všechny uspěchané aby si na přemýšlení udělali čas a na jejich šéfy a klienty, aby jim ten čas dopřáli. Jestli od svých lidí a dodavatelů chcete lepší výsledky a ne jen narychlo spíchnutá řešení, musí mít prostor skutečně hlavu používat:

• Udělejte z přemýšlení práci
• Dejte tomu cenovku
• Dejte tomu vyhrazený blok v kalendáři
• Dejte tomu šanci nevyústit hned ve výsledek
• Dejte tomu rituály – místo kde máte klid, procházky, víkend pryč, hudba, dobré kafe v kavárně na druhém konci města
• Udělejte z přemýšlení součást firemní kultury – něco, co je dobré, chtěné a chválené samo o sobě.

Tak se to alespoň snažím dělat já. U každého projektu mám každý měsíc vyhrazený nějaký čas (úměrný složitosti a rozpočtu), kdy si někde v klidu sednu a přemýšlím nad tím, jak projekt funguje a co by se dalo dělat já. Klient o tom ví a ví, že to bude na faktuře. Obdobně se snažím přemýšlet o vlastním byznysu a jak zlepšit svoji práci s ohledem na věci, co jsem viděl, naučil se, přečetl v chytrých knihách. Snažím se k tomu v rámci možností motivovat i klienty a lidi v širším týmu: „Nespěchejte, promyslete to. Pořádně.“

Výsledky se dostaví, věřte mi.