Lukáš Pítra

Lukáš Pítra.

12 let miluju a žiju svět e-commerce. Pomáhám výkonnostním webovým projektům k  efektivitě, zisku a udržitelnému růstu.

Twitter

Nejnovější tweety:

Freelancerův průvodce krizí

30. března 20205 komentářů

24 hodin od vyhlášení karantény se mi vypařilo skoro 80% příjmů na nejbližší období. To jednoho po 8 letech budování podnikání fakt zaskočí. Chci se podělit o svůj krizový plán, který mi pomáhá „back on track“.

Fáze 0: Před karanténou

V posledních letech jsem udělal stran podnikání spoustu rozhodnutí v duchu „when the world zigs, zag!“, na konformní pohyb s davem mě nikdy moc neužilo. Některá se vyplatila hodně, některá méně:

Vyhýbal jsem se úzké specializaci: řada mých kolegů šla cestou umět jednu věc do mrtě a spojit s ní vše co dělají. Já se snažil naučit co nejvíc věcí (příklad: SEO, PPCčka, řízení projektů, procesy, po nocích jsem tlačil Rko a statistiku). Umět hodně věcí do nějaké míry dost definovalo jaký typ práce pro jaký typ klientů dělám a asi trošku stropovalo hodinovku ale taky mi dalo obrovskou flexibilitu – vidím před sebou hodně cest, kterými se můžu vydat – na extrémních příkladech (které doufám, že nenastanou) od nastoupit jako manažer v nějakém ecommerce projektu až po úplně změnit kariérní zaměření směrem do dat/programování.

Vyhýbal jsem se brandingu: měl jsem svoje období kdy jsem hodně blogoval, hodně přednášel, čouhal z každé díry a hezky o sobě mluvil. Brzo se mi to zajedlo a vyklidil jsem pole těm, které bájit o sobě baví víc. Snažil jsem se budovat dobré jméno – pracovat tak, aby o mě dobře mluvili jiní. V prvních šokových dnech jsem si to trošku vyčítal, ale postupně se začaly ozývat projekty na osobní doporučení. Poučení: dělejte skvělou práci nebo o ní skvělě mluvte (zatím sem nepotkal moc těch co by dlouhodobě zvládali obojí), těžko vás někdo poptá když vás nebude znát.

Specializoval jsem se na výrobce pronikající do e-commerce. Méně populární sektor než start-upy, finanční domy nebo čistokrevné eshopy – to mi umožňovalo přístup ke skvělé práci za dobré peníze, navíc dělat podobnou práci napříč projekty je hodně komfrotní. Lesk zašel ve chvíli, kdy se zavřely hranice a začaly vysychat materiálové trhy. Měl jsem hodně vajíček v jednom košíku a košík mi spadl. Příště budu lépe diversifikovat.

Řídil jsem si finance – mezi kamarády jsem za škarohlída, zbytečného pesimistu. Tři roky jsem vyhlížel korekci přehřáté ekonomiky, zodpovědně si vedl přehled výdajů a přemýšlel, jestli fakt potřebuju všechny licence, jestli nevyměnit iPhone za Android, kancelář za coworking. Projít si materiální stránkou rozvodu disciplínu jen upevnilo :-) Díky tomu jsem měl základ financí pod kontrolou a mohl jsem začít brzo jednat.

Neinvestoval jsem. To byla jednoznačně chyba – mám našetřenou rezervu (zvažoval jsem koupi bytu) ale se směšným úrokem. Když nastoupí inflace, sfoukne mě jak svíčku. Příště budu chytřejší a budu mít část peněz diversifikovanou v různých typech investic.

Fáze 1: Dostat se ven z nejhoršího

Nejtěžší bylo porazit vlastní emoce. V prvních dnech se do mě zahryzly kognitivní biasy. Třeba:

  • Action bias, který pudí „něco dělat, když je zle“, úplně cokoliv, ač nemám dost informací. Ze stejného důvodu brankáři skoro vždy skáčou do stran, ačkoliv víc jak třetina střel statisticky míří doprostřed.
  • Availability bias, který zvýrazňuje naposledy či nejčastěji přijaté informace. Ve zkratce – když jsou média a social feedy plné apokalypsy, začnete vidět už jen apokalypsu. V závěsu funí Confirmation bias, který způsobí, že po chvíli vnímáte jen informace potvrzující už pokroucené vyděšené vidění světa.

Bylo jich v akci asi víc. Důležité bylo vzpomenout si na Kahnemanovo Myšlení rychlé a pomalé – na to, že když emoce převezmou otěže, nedokáže se člověk rozhodovat v komplexních a neznámých situacích moc dobře. Musel jsem den, dva docela vědomě nutit do přemýšlení, do počítání, do psaní si scénářů na papír a do mindmap, ale hodně mi to pomohlo. Náročnější analytické úkoly totiž emoce brzdí, zapínají ono pomalé myšlení, zklidňují. Navíc mít nějaký plán, základní čísla a varianty jednání dává pocit alespoň určité kontroly a jistoty, že nečekám kam mě vítr foukne.

Čím jsem začal byla aktualizace finančního plánu. Prázdný vzor tabulky (očesaný o pár věcí a výpočtů / grafů na výstupu) je tady. Náklady jsem si rozřídil na ty, které nutně potřebuju, na zbytné a na ty ke zvážení. Označil jsem si ty kde je nějaká šance je omezit, jednat o slevě nebo je úplně odbourat. V příjmech jsem zvážil dlouhodobý průměr, poloviční příjmy, naprostý výpadek příjmů a variantu kde se nechám zaměstnat (ale odpadnou veškeré podnikatelské náklady) a spočetl si jak dlouho mi kdy vydrží rezervy. Klíčové je pro mě stabilizovat cash-flow tak, abych ideálně do rezerv vůbec sahat nemusel. Třeba i tím, že vím, kdy sáhnout do majetku a vyměnit vlastní auto za operák (ostatně, diesel asi stejně nebudu chtít mít věčně).

Pokračoval jsem tvorbou scénářů: chtěl jsem nejenom vědět jak dlouho mi vydrží rezervy když budu dělat co dělám teď, ale co můžu primárně dělat jinak. Kladl jsem si otázku kde bude moje hodnota ve světě, kde lidé budou méně utrácet a firmy budou výrazně šetřit. A co můžu udělat pro to, abych si hodnotu vytvořil. Jak se můžu adaptovat? Výstupem bylo:

Služba krizové pomoci e-commerce projektům a další služba expresní digitalizace, kterou veřejně s pár kolegy v branži chystám. Ani jedna neobjevuje technicky nic zásadně nového, ale obě budou průběhem, cenou a metodikou uzpůsobené specifickým projektům, které jsem si detailně popsal ve Value Proposition Canvasu.

Přepsal jsem část webu, pracuju na různých veřejných profilech tak, abych zohlednil, že služby, cenu a přístup upravuju na míru situaci. Stejně jako mí klienti se snažím na situaci aktivně reagovat, převzít alespoň část iniciativy namísto čekat jak pštros s hlavou v písku až se problém nějak sám pohne (ale pšt, ve skutečnosti pštrosi hlavu do písku nestrkaj).

Obvolal jsem a jsem v hodně intenzivním kontaktu se stávajícími klienty. Řadě z nich jsem sám doporučil aby naši práci pozastavili dokud nebudeme vědět víc – takže za těch 80% tržeb dolů si můžu taky trochu sám svým striktním „dobrý hospodář s klientovými penězi“ přístupem. Asi by se mi blbě spalo, pojmout to jinak. Zjišťuju, jak můžeme práci reformulovat tak, aby přinášela vzhledem k situaci co nejlepší hodnotu – což je těžké, protože sám sebe jsem k efektivitě tlačit vždy. Víc konzultuju s přáteli v oboru, abych získal jiný pohled a kritiku na to, co a jak dělám. Chci, aby mí klienti krizi přežili a chci aby věděli, že jsem tu pro ně a že za ně kopu minimálně stejně zodpovědně a silně, jako kdokoliv v kmenovém týmu.

Snížil jsem hodinovku všem stávajícím klientům na úroveň jejich interních úspor na mzdách. Ne proto, že bych všude musel, ale protože chci být partner na jedné lodi se zbytkem firmy. Protože partnerství je pro mě větší hodnota, než okamžitá fakturace.

Snížil jsem nabízenou cenu novým projektům, které se ozvaly – vysvětlil jsem o kolik, proč a na jak dlouho. Možná jsem ne všude musel, ale vnímám to jako hodnotu svého druhu. Zároveň jsem úplně změnil proces onboardingu nových klientů – překopal jsem od začátku na co se ptám a dívám, co nabízím a jak to komunikuju, co je nutně potřeba dělat a co je „nice2have“ – snažím se nacházet MVP verze svých služeb, ačkoliv to třeba znamená méně okamžitých peněz. Vnímám to jako investici do dlouhodobého vztahu, které jsem v byznysu vždy preferoval (a vždy byly krátkodobě méně výhodné, to je zas fér si říct).

Snažím se udržovat si zdravý duch ve zdravém těle. To jde v karanténě s dvouměsíčním miminkem v 2+kk fakt blbě, takže bych nerad kecal, že baštím samou zeleninu, abstinuju a sekám denně jógu :-) Pořídil jsem si domů bradla, pár činek ze dřív, naučil se cvičit tabathu na 1×2 metry prostoru a snažím se 3-5x týdně tělo provětrat.

Oslovil jsem projekty, které jsem v předchozích pár měsících pro nedostatek kapacit odmítl s tím, že situace se změnila a zda práce ještě dává smysl.

Natočil jsem rozhovor o tom jak přemýšlím a funguju s Jirkou Rosteckým – abych pomohl ale taky abych vyslal signál, že existuju. Další 3 vyjádření jsem dal pro média, třeba pro článek pro navolnenoze.cz. Roky jsem média odmítal (branding je mi fakt po srsti), ale adaptuju se.

Sepsal jsem si pros/cons list aktivit, které bych se mohl učit pokud bych cítil, že o moje stávající služby není zájem. Od návratu k disciplínám, které jsem naplno dělal dřív, přes přesun do příbuzných oborů kde už se orientuju až po možný přestup na úplně jiný typ práce. Vím co a kde bych se musel učit, vím koho oslovit zda by mě do učení chtěl.

Napsal jsem víc jak stovce přátel. Abych zjistil jak situaci zvládají v osobní i profesní rovině. Protože pomocí druhým člověk pomáhá sám sobě. A taky proto, že je strašně důležité nebýt sám ve své hlavě a vnímat, jak se k situaci staví lidé mně hodně podobní ale hlavně lidé v úplně jiných situacích, s jinými názory. Diskursem získávám plastičtější obrázek reality a spostu informací, které obohacují moje rozhodování.

Aktivněji než dřív jsem se zapojil co celé řady veřejných i neveřejných profesních skupin na sociálních sítích. Informací prostě není niky dost, je to zároveň možnost podělit se o to, co funguje. Pomáhej a bude ti pomoženo. Některé z nich jako třeba Jdemeonline.cz jsou vysloveně studnicí byznys příležitostí.

Vystříhal jsem se konzumace masmédií. Nepouštím si online televizi, nečtu zpravodajské portály (výjimka: 2x týdně checknu ct24.cz abych věděl co estébákova banda šašků zakázala a na jak dlouho), nesleduju počty mrtvých a neotvírám většinu odkazů na sítích pokud je nesdílí vícero lidí, o jejich intelektu nepochybuju. Neplevelím si život panikou a spekulacemi, na to jsou tu miliony spoluobčanů.

Podpořil jsem radou / přímými financemi řadu neziskových projektů podporující například lékaře, výrobu nových plicních ventilátorů, rozvor jídla a pečovatelské služby pro seniory. Přiznám se bez mučení, že roušky šít neumím a s novorozencem doma se mi vozit jídlo po městě úplně nechce. Pomáhám jak to jde na dálku, protože nechci stát stranou – ať se nám to líbí nebo ne, jsem v bryndě všichni společně. A nebudu vám lhát, dobrý pocit z pomoci taky pomáhá šlapat dál.

Snažím se být produktivní – může to vypadat, že být celé dny doma vygeneruje spoustu času, ale jak už jsem psal – miminko, 2+kk, není to sranda :-) Co mi pomáhá:

Rozeslal jsem e-maily poskytovatelům různých služeb a licencí, které čerpám a snažím se vyjednat si nějakou alespoň dočasnou slevu. Pomáhají principy vyjednávání. Ne všude to dopadne, ale dvě už jsem dohodl. Taky přemýšlím o tom, jak můžu racionálně šetřit na běžných provozních nákladech v domácnosti, kdyby došlo na horší scénáře. Protože nemůžu říct, že bych poslední roky kdovíjak rozmýšlel, co stojí rajčata nebo jestli potřebuju fakt tyhle hezké košile.

Jsem s rodinou co to jen jde. Zní to asi samozřejmě, ale mě se ne vždy dařilo (a daří) být doma přítomný naplno. Snažím se to vědomě měnit, být s partnerkou a s mrnětem, využít nabouraného rytmu aktivně na hry, procházky (s rouškou, bez lidí, klídek jo?), povídání a nenechat se pohltit pracovními úvahami. Ono ten čas s dítětem taky hodně pomáhá soustředit se proaktivně na budoucnost a nezoufat si :-)

Fáze 2: Shrnutí a co dál

Díky, že jste to dočetli až jsem. Máte tuhý kořínek. Snad vám to pomůže jako mě – aktuálně jsem na cca 90% vytížení a s pozitivním výhledem na nejbližší kvartál. Za odměnu pár rad na cestu už fakt jen v bodech:

  • Ať řešíte jakékoliv rozhodnutí, získejte si maximum informací od co nejširšího spektra (rozumných) zdrojů. Sami ve své hlavě nebo v kolektivu sobě smýšlením podobných se nejspíš rozhodnete slabě.
  • Druhým nejhorším prožitkem člověka (po zradě) je bezmoc. Opřete se o to, co dokážete nějak ovlivnit, získejte pocit aspoň částečné kontroly. Strašně se vám uleví.
  • Když vás přepadnou chmury a strachy, aktivujte mozek. Otázky, čísla, analytické úlohy, plánování, plusy a mínusy – nuťte mozek fungovat, převezme volant aspoň na chvíli. Emoce jsou užitečné pro celou řadu situací, pro řešení velmi složitých a nových problémů spíš ne.
  • Buďte aktivní směrem ke stávajícím klientům i k trhu. Krize bude silná a v krizi každý kope v první řadě sám za sebe, to je prostý fakt. Nečekejte, až si na vás někdo vzpomene nebo sám dovodí, k čemu jste užiteční.
  • Velmi důkladně a upřímně si promyslete, proč by u vás někdo měl utrácet peníze – dnes ale ještě spíš za kvartál, za rok, až přituhne. Ve většině oborů se pravděpodobně motivace a rozhodování změní a vy byste měli uzpůsobit víc, než jen „nahodit slevu“. Možná to, jak budete věci dělat jinak ještě nemá jméno – buďte na špici změny, ne na chvostu.
Líbí se vám článek?
Sdílejte ho, prosím :-)
 
   
Přidat komentář

5 komentářů

  1. Lukáš Pítra Martin Benes - 30.3.2020 (16.30)

    Super článek! Také chci upustit od úzké specializace. Po večerech jedu SQL/Python, tak uvidíme, jestli se to bude hodit. Chtěl bych se víc naučit PPC, ale tam je to bez budgetu docela výzva :) Díky za inspiraci.

  2. Lukáš Pítra Pavol Mačinga - 31.3.2020 (12.00)

    Lukáš, skvelá sebareflexia. A dostatočné množstvo inšpirácii pre ľudí v obdobnej situácií. Držím palce!

  3. Lukáš Pítra Dan Pomije - 2.4.2020 (16.14)

    Díky za inspiraci a skvělý článek! Držím palce.

  4. Lukáš Pítra Mirek - 3.4.2020 (13.56)

    Určitě podnětné a zajímavé poznatky. Zajímavá je ta myšlenka s pokusem o snížení plateb za licence u dodavatelů. Přiznám se, to by mě asi ani nenapadlo. Ikdyž chápu, každá úspora dobrá…
    Já osobně jsem se rozhodl využít tuto krizi úplně obráceně a nakupuji projekty. Dost se nyní prodává pod cenou.

  5. Lukáš Pítra Laďa - 14.4.2020 (19.10)

    Jakožto zaměstnanec a nepodnikatel, prostě příznivec volnonožců musím říct, že jsem tam našel spoustu bezva rad i pro lidi v mé pozici, co sedí doma na 60% a v hlavě se jim honí, jak co platí. Paráda



Podělte se o názor

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *