Jak se rodil nový web

11. Duben 20224 komentáře

Člověk by si řekl, že po tolika letech kecání do webů jiným by mít v pohodě ten vlastní mělo být easy-peasy. Tak přátelé, nebylo! Ale, mohl jsem si to udělat i ještě složitější. Dovolte mi nasdílet pár postřehů a zkušeností, třeba někomu pomůžou :-)

Proč se vůbec drbat s webem?

Jako welcome drink ke čtení si dáme řádnou lampu čistého vína –  nouze zkrátka donutila Dalibra housti. Tedy, ne že bych neměl na svačinu, ale za těch 10 let na volné noze se leccos změnilo.

Z 2 článků měsíčně na blogu se stal 1 za 2 roky. V mezičase k tomu víc jak zdvojnásobil hodinovku a začal se živit trochu jinou prací. Osobní branding, když jsem viděl propastné rozdíly mezi sebeprezentací a reálnou prací řady celebrit z branže, mi dost zkysnul – říkal jsem si, „hele já nechci být další z těch co čouhá z každé díry ale práci už moc nestíhá dobře dělat„. A příchod dítěte v covidové době trošku přeskládal životní priority v těžký neprospěch konferencí, přednášek a vůbec potkávání humanoidů mimo zrcadlo a Zoom obecně.

Pandemie a hospodářský útlum byly jen kyselé třešničky na dortu. Zkrátka, zajímavé poptávky chodily, ale v menším množství, než bych cítíl dlouhodobě jako komfortní. A tak jsem se chtě nechtě pustil do sebereflexe a dumání, jak nenechat podnikání dál běžet jen na volnoběh.

Poučení: Sebereflexe je základ člověka. Nebo aspoň jeho progressu.

Yoda, ne Skywalker

Předchozí verzi webu jsem si cca 10 administroval sám, s občasnou externí programátorskou pomocí. Vynikal obrovskou hroudou textů které vynikaly – mnou. V době, kdy jsem šel na volnou nohu byli freelanceři pořád ještě trochu exoti a potřebovali se prodat, vymezit proti známějšímu konceptu agentur. Logicky jsem na webu mluvil hodně o sobě – kdo jsem, co umím, co ovládám za profese, nástroje, co mám za certifikace, jak se se mnou dělá a další věci, které pravděpodobně nikdy nikoho zas tak moc nezajímaly.

Samozřejmě, během tech let se našlo pár lidí co mi pochválilo tuhle jednu větu, jinde celý odstavec. Dmul jsem pýchou a logicky předpokládál, že teda všichni ty hroudy textů čtou a navíc jim i rozumí.

Umět spáchat kritičtější sebereflexi vyžadovalo dost let odklonu od performance marketingu směrem k poznávání lidí a jejich motivací, strategickému výzkumu. Potykal jsem si s paletou různých nástrojů od VPC přes Customer Forces až po různé discovery a opportunity management techniky – ale pořád mi přišlo, že o sobě mluvím srozumitelně. Ostatně, podobně o sobě mluvili všichni. Já, já, já.

Až když jsem zakopl o Storybrand framework tak se mi rozsvítilo: snažím se být co nejlepším hrdinou zákazníkova příběhu – jehož hrdinou chce být v prvé řadě on sám. Pro dalšího hrdinu už místo není, místo je ale možná pro průvodce. Průvodce, který přišel hrdinovi ukázat ukázat cestu, překonat pochyby a těžkosti, porazit mocného nepřítele.

Tak jako Yoda pomohl nejistému Skywalkerovi porazit impérium, pomůže Pítra nejistým klientům popasovat se s komplexitou online byznysu. Bingo! Všechno jsem překopal z „Já, skvělý a zkušený, dodávám tyhle standardizované zkratky (SEO, PPC, marketing) a stojí to tolik“ do „Ty, tvoje problémy, moje pomoc a tvoje vítězství„. Žádný krok pro lidstvo, velké kousání ega pro Lukáše.

Úplně první verzi brandsriptu, nad kterým jsem postavil nový koncept komunikace najdete tady. Doznal ještě pár změn a pořád bych měl co ladit, ale pro představu stačí. Mimochodem, k frameworku je celá knížka, útlá a praktická, doporučuju.

Poučení: Každý chce být hlavně sám hrdinou svého příběhu. Najděte si v příběhu svých klientů roli, která s hrdinou o vavříny nesoutěží, ale pomáhá mu.

Sám, sám si to dobře neudělám

Nadšený z SB7 jsem si za jeden večer vysnil, jak to teda po letech hodím do richtigu a začal hned další den psát. Po nějaké zhruba hodince, dvou pocení nových textů ve starém designu jsem pochopil, že z lejna postavím zase jen lejňáka a že jestli chci konečně hezkýho sněhuláka z opravdickýho sněhu, s mrkvičkou a hrncem a prostě vší parádou, potřebuju zavolat na pomoc kavalerii (credits v patičce webu).

 

Po 2 letech covidu, úspor a optimalizací jsem se taky potřeboval plácnout přes kapsu. Dobrá práce něco (hodně) stojí. Celkově mě produkce webu i s vizuály  vyšla na cca 140k bez daně – a to jsem si jistý, že mě kluci a holka šetřili a ještě nemám dodělané všechno. To nejsou úplně drobné a na to jak dobře mi jde přesvědčovat klienty že na klíčových investicích se nevyplatí šetřit, tak sám jsem se musel nějakou dobu přemlouvat, že si holt některý hračky koupim pozdějc a jiný vůbec. Díky Mirku za pozitivní motivaci!

 

Vůbec tým narekrutovat znamenalo umět je namotivovat a to zas vyžadovalo dobrý zadání. Už jsem v branži dost dlouho abych věděl, že o výsledku rozhoduje motivace a sdílený pohled ještě víc než budget. Opravdu hodně jsem si vyhrál s tím, proč celou akci dělám, jakým směrem jít chci a jakým nechci. Poslal jsem požehnaně příkladů „jak teda fakt ne“ a dokonce i jeden „jak možná jo“. Vím, že borci velmi kvitovali, že chápou, proč tím budeme trávit čas. Myslím, že bez toho zadání na webu vyšíváme dodnes.

Pevné zadání, černé na bílém, ale mělo ve finále obrovskou hodnotu i pro mě. Protože jsme nevyhnutelně došli ke křižovatkám, kde jsme se lišili v názorech kudy dál. Někdo musel rozhodnout, ten chudák co to chce a platí. Že jsem se donutil jasně a podrobně popsat projektové zadání mi znemožnilo down the road se rozplynout s různěchůdných názorech nebo zapomenout jaký je cíl. Díky tomu jsem si třeba ubránil finální logo, od kterého mě tým spíš zrazoval (že je příliš složité). A které zjevně dobře funguje.

Co už jsem tak dobře nezvládl bylo projektové řízení. Na začátku jsem vykopl Asanu a všechno hezky rozparceloval a pak .. pak jsem každou chvíli neměl čas a doufal jsem, že to za mě nějak dopinkají. I díky tomu celá akce přešvihla delivery deadliny o víc jak 100% + netriviálně peněz zahučelo ve zbytečném vysvětlování, ujasnování a opravování. Školácká chyba, ostatně u klientů každou chvíli hudruju, že by mohli být dávno dál, jenom chtít.

Poučení: Pevná strategie a hratelný rozpočet jsou fajn, ale chce to i realistickou roadmapu a udělat si čas na její naplnění. Realistická roadmapa =/= „všechno jde dobře, vždycky mám energii a nic mě nezaskočí“.

Co na to trh?

Co já vím?! Pozorný čtenář už dobře ví, co jsem zase pokazil, stejně jako před 10 lety a během nich. Žádný. Zákaznický. Výzkum.

Přiznám se, že v původním návrhu projektu klasický výzkum byl. Došli jsme ale k tomu, že cílovka je dost specifická (těžká sehnat, motivovat, vyzpovídat). Taky jsem potřeboval stihnout deadline, který bych s výzkumem netrefil o 3-4 měsíce. A tak jsme se shodli že s ohledem na cíle projektu (zlepšit se o něco, ne řádově) relativně velkou pre-launch investici změníme na levnější post-launch testování. Které jsme zatím odsunuli. Protože válka, a tak. Celý web tak stojí hodně na jednom frameworku a kolektivní expertíze.

O kolik lepší web jsem mohl postavit kdybych výzkum se už asi  nedozvím, můžu usuzovat kvalitu práce jen z feedbacku z branže a došlých poptávek. A na to je ještě asi brzo, byť první signály jsou o dost lepší, než jsem doufal. Dám vědět, až otestujeme.

Poučení: Chtěl jsem se hlavně doznat k tomu, že je možné udělat sub-optimální rozhodnutí i když znáte best-practice, pokud chápete rizika a je to rozhodnutí přijaté dobrým rozhodovacím procesem (víc hlav, pro a proti, feedback mechanismy) a ne cucem z prstu večer nad vínkem. A je to v pořádku, smí se to.

Jak se vám četlo v novém designu?

Taková blbost, jeden osobní web, a vyjde to na článek! A jak se vám vlastně četl? A jak se vám líbí web? Budu rád za váš konstruktivní feedback a snad se mi pomohlo někoho inspirovat k lepším rozhodnutím :-)

Komentáře 4 Přidat komentář

  1. Marie Háková napsal:

    Ahoj Lukáši, když se ptáš, tak odpovídám :-) Dvě věci mi lehce neladí:

    1) Tento odstavec:

    Jasně stanovená cena
    2 400 Kč + DPH
    Čím víc toho potřebujete, tím míň za hodinu mé práce platíte.
    Větší projekty totiž vždy naceňuju individuálně.

    Individuální naceňování prezentované jako blackbox != Jasná cena. Možná jsi chtěl naznačit, že víc než 2,4k to nikdy nebude?

    2) Pro mě silná vizuální zaměnitelnost s někým, kdo nabízí podobné služby, byť asi cílí úplně jinam: https://baraperglova.com/

    Poslední, třetí věc je moje osobní úchylka. V blogu ti děsně lítají čárky. Korektor by tě stál pár kaček. :-) Samozřejmě jde o to, jestli potřebuješ působit profi i v tomto ohledu.

    Jinak mám pocit, že je mi teď jasné, co děláš. (Ověřovací otázka by asi neměla být „Jak se ti to líbí?“ ale „Co jste o mně pochopili?“ nebo podobně.) Což je fajn a o to hádám šlo.

    Třeba se taky někdy dokopu k revizi webu :-)))

  2. Radek Novák napsal:

    Ta cena mi přijde v pohodě. „Hodina stojí tolik a pokud mě vytížíte více, bude o něco nižší.“ To je dle mě dostatečně transparentní.

    Jinak čárky souhlas. Lítá jich tam docela dost.

    Jsem zvědav na logo s odstupem času, jestli se Lukášovi okouká či nikoliv :-).

  3. Dobrý den, Lukáši :) Moc se mi líbí vaše prostá, za to přehledná prezentace. Snad jen drobnost. Na stránce Doporučuji máte v zápatí odkaz Doporučuji profesionály, který odkazuje na tu samou stránku, na které se odkaz zobrazuje.. Je k tomu nějaký speciální důvod? Z technického nebo UX pohledu?.. Jinak je to celkově moc dobré.

  4. Petr Konečný napsal:

    Web se mi líbí a četlo se to dobře. Chvíli jsem hledal ceník :) Logo je super! Korekturu už tu zmiňovali přede mnou. Celkově za mne palec nahoru!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Další podobné články