Expert na leadgen
Číst výstupy některých kolegů a firem z oboru mi působí fyzickou bolest. Ne, že by snad byly odborně tak hrozné (ačkoliv, to leckdy taky … ) ale hlavně pro svůj rozsah a % balastu.
Výstupy po česku
Poměrně často přebírám práci „po někom“ nebo jsem přizván k revizi, auditu nebo spolupráci s někým z kolegů. Čas od času narazím na fakt skvělé věci, které se dobře čtou, hodně se z nich dozvím a načerpám inspiraci pro vlastní tvorbu.
Podstatně častěji se ale prohrabávám nekonečnými fascikly plnými obecných informací a self-promíčkového tuku. Typické symptomy ?
- prvních X stran dokumentu je jen výstavka vizuálů korporátní identity, o firmě, o týmu, různá prohlášení o vzniku a varování k použití
- tematické kapitoly obsahují i několik odstavců obecného úvodu do problematiky. Například kapitole zabývající se doporučeními ke změnám nadpisů se začíná vysvětlením funkce, historie a typů nadpisů ..
- to samé u kapitol zkoumajících chyby, typicky u auditů. V tématu Sitemap si počtu o funkci, typech a způsobu práce se sitemapami, faktickým výstupem je poslední věta „Sitemapy jsou v pořádku“.
- nepřehlédnutelně velké písmo, odřádkování a odsazení odstavců
- působivě široká hlavička a patička
- ofocené screenshoty „výtažky“, třeba nafocených prvních 100 z 2.000 řádků analýzy klíčových slov nebo fotoromán z Google Analytics
- na konci nějaké to selfpromíčko s dalšími službami, školeními, slevami, vouchery, fejsbůky …
Někdy je to ještě horší. Jedna „přední agentura“ posílá výstupy nejraději v prezentacích v koncentraci 3-4 odrážek na jeden slide. Audit webu na 200+ slidů není problém (ani se to nevleze nesbalené do emailu!). O nadužívání patvarů a zkratek („překomunikujte exekuci nových CTA ASAP“) a trpného rodu („mělo by být přepsáno“) ani nemluvím.
Nevím, čím to a kde se to bere. Je příčinou nízká důvěra ve vlastní práci? Pocit, že spousty a spousty stránek si klient vyloží jako spousty a spousty usilovné práce a snáz zkousne velkou fakturu? Ve finále ale myslím, že to jen působí jako velkohubost maskující vatu a nikdo to moc nechce číst.
Jak se to snažím dělat já
Tak předně vůbec netvrdím že nejlépe možně nebo lépe, než je převažující styl v našem oboru. Jen to dělám jinak. Snažím se dělat takové výstupy, jaké bych sám chtěl číst, jaké sám rád jako zadavatel dostávám. Věcné a ušité mé situaci na míru:
- pro standardní výstupy nemám ani tak šablonu jako spíše flexibilní checklist
- snažím se být stručný a srozumitelný – podařilo se mi ale celkem vymýtit složitá souvětí, obecné bloky textu, neohrabané opisy, cizí slova, technické termíny
- v hodnotících kapitolách se snažím držet struktury tří sekcí: (1) co jsem zjistil, (2) proč je to špatně, (3) řešení.
- pakliže je zkoumaná věc ok, píšu jen „toto je ok“
- pokud má někdo něco udělat, navrhuji rovnou kdo a kdy
- pokud to není skutečně obří projekt, nezahrnuji obsahový rejstřík, jen čísluju kapitoly
- na konci mám stučné shrnutí toho hlavního a návrh dalšího postupu (co, kdy, za kolik, kdo)
Pokud je něco potřeba vysvětlit a rozvést (složitější téma, radikálnější změna) pak chci vysvětlení co nejvíc ušít na míru daného projektu. Hledám příklady z daného byznysu, fotím si ilustrační screenshoty, vysvětluji na srovnání s konkurencí nebo podobnými weby zahraničí.
Stručnost doháním vysvětlením z očí do očí na osobní předávácí schůzce – cítím, že dokážu osobně líp vysvětlit „jak co funguje“, vypíchnout to důležité, upozornit na případná rizika nebo typické chyby.
Co mi naopak úplně chybí je jakékoliv self-promo. Možná se tím obírám o budoucí zakázky, ale podle mého do odborného výstupu nepatří.
Na rovinu – ne vždy se mi to daří a zpětně bych si za některé věci nafackoval. Občas se setkávám i s kritikou kolegů v projektu nebo i zadavatele:
- „máš to málo formální, nepůsobí to seriozně“ -> uznávám, ale svůj brand nestavím na formálnosti
- „máš to moc malý, působí to, žes to vzal letem světem“ -> fakt je kvalita výstupu o počtu slov?
- „máš to málo podrobný, když se ve firmě vymění manažer tak ten nový nebude tušit, co s tím“ -> tohle beru, zachrání to ale všeobecná učebnice SEO všitá do praktického výstupu?
- „zbytečně se s tím crcáš, klientovi by stačila upravená šablona“ -> a není to průhledné, není to znak neúcty, neodstatku snahy si s tím dát práci?
- „tohle von nepochopí“ -> není lepší člověka odkázat na článek, školení, video?
Jak to máte rádi vy?
Zajímá mne, jak pracujete vy a proč. Nebo jak byste chtěli, aby pro vás konzultant (agentura) pracoval(a). Zapojíte se do diskuze v komentářích?
13.10.2014 napsal Lukáš Pítra
Souhlasím ve všech bodech. I s nulovou šablonou mi audit vychází na hodně stránek. U věcí, u kterých je trochu potřeba říct „proč to proboha máte dělat“, to dělám přímo v auditu, jinak se snažím případné technické nejasnosti klienta neodhadovat a neřešit předem a počítám s tím, že se nad tím ještě musíme pobavit.
K auditu používám checklist, abych nic nezapomněla zkontrolovat. Přizpůsobuju se pak v detailu podle toho jestli je chyba někde v základu nebo stačí doladit. Jinak nemám předpřipravený žádný text, nemám tam reklamní prostor, v patičce mám jen číslo stránky. Možná se občas rozkecám, to je mi podobný, ale snažím se jít k věci a zůstat u individuálního řešení.
Dobrý den,
fajnový článek. Díky za něj .. jen drobnost našel jsem vám tam chybku -> a trpného roDu („mělo by být přepsáno“) …
Přesně takovýto článek o své profesi (programování) bych potřeboval na svůj blog :-) Škoda že neumím takhle pěkně vyjádřit své myšlenky.
Lukáš v několika bodech s tebou nesouhlasím a to zejména u těchto.
1. „Například kapitole zabývající se doporučeními ke změnám nadpisů se začíná vysvětlením funkce, historie a typů nadpisů .“ Jsme toho názoru, že musí být z analýzy jasné jaký bod hodnotíš, proč ho hodnotíš, jak se správně používá atp. aby klient věděl, že nadpisy hodnotíš z tohoto a tolho důvodu (jsou důležité protože…) a proto u každého bodu vysvětluju co to je, k čemu to slouží a proč to řešíme, pak aktuální stav a doporučení na změnu.
2. Kdy se má něco udělat není moje práce, ale klientova, on musí určit zodpovědného člověka a dle jeho časových možností přiřadit i termín.
3. Velké písmo nadpisů je důležité na přehlednost a srozumitelnost. I pro lidi s horším zrakem.
4. Screenshoty přehledně ukazují konkrétní problém v kontextu.
5. Nabídka dalších služeb které mohou souviset ze zadáním je naprosto v pohodě, pokud to může klientovi pomoc se zorientovat.
Takže nemyslím si, že bychom se podle toho co tu píšeš měli držet absolutně, s některými věcmi souhlasím ale s tímtu – viz výše ne.
Pavle, asi záleží, jak si to s klientem nastavíš.
1. Ode mne se zpravidla očekává řešení, ne školení. Většinou ode mně klient nechce pochopit a poučit jak to funguje ale dozvědět se, co má udělat, aby se mu dařilo líp. Takže výklad dám buď osobně nebo ho někam odkážu. Často výslovně říkají „my ani nechcem vědět, proč co jak je, my chcem aby to fungovalo“.
2. Rámcový harmonogram se ode mně zpravidla čeká, od tebe ne? Ne po dnech a hodinách, rámcově.
3. Souhlas, ale rozumně velké písmo – ne směšně velké, aby se výstup nafoukl. I takové vídám, můžu ukázat :-)
4. Jasně, já je používám taky – ale smysluplně. Nafotit tři stránky z tabulky klíčovky když ji posíláš v příloze to není vizualizace problému, ale zase snaha něco přifouknout.
5. Tohle je asi na dýl, já to prostě nemám ve zvyku a nepůsobí na mne dobře, když mi někdo podobné promíčko posílá. Asi jsem v tomhle jiný :-)
L
Lukáši,
1. Řešení může být přeci správně odargumentované, myslím, že klient by měl pochopit, proč se děje co se děje. A nemusí to být školení. A hlavně pro to aby to s jakýmkoliv časovým odstupem mohl číst kdokoliv. Na řešení není třeba analýza, ale pouhé zadání práce. Jinými slovy, to že to takto dělám nemyslím, že něco natahuju nebo odvádím nekvalitní práci.
2. Při jednorázové analýze ne (ta má zjistit problémy a navrhnout řešení), při kontinuální spolupráci a dlouhodobé strategii ano. Takže pokud máš SEO analýzu jako start dlouhodobé spolupráce, tak to mi smysl dává. Jinak ne, protože klientovu situaci dopodrobna neznám a nemůžu někomu zadávat práci.
3. Je velikost 20 (nadpis zkoumaného problému) směšný? Myslím, že takhle zjednodušovat to nejde, pokud nevíš proč tam ta velikost písma je. Třeba je to součást konzistentního firemního grafického manuálu nebo se to autorovi prostě líbí. Pokud nevíme proč byla taková velikost použita, nemůžeme to podle mne takhle hodnotit.
4. No, v tomhle případě ano. Často to může být i technická neschopnost jiného řešení:-) Vybavuji si jak jsme nedokázali exportovat PDF s aktivními odkazy. Ostuda:-(
5. Hm … tak to je asi spíše o pocitu než o objektivní chybě. ale beru, že se ti to nelíbí, mě se to zase líbí:-)
Super článek, díky za něj, Lukáši!
Já vidím hlavní rozdíl v přístupu agentura vs freelancer. Zažil jsem obojí, takže mám docela srovnání.
Agentura má své připravené materiály, šablony, velikost písma, šířku řádků, výšku patičky a hlavičky… s tím, jako jedno z mnoha koleček velkého soukolí, neuděláš nic. K těm obecným plkům jen doplníš svá vlastní poznání a doporučení a pošleš klientovi. Ti jsou pak samozřejmě zvyklý, že „čím více stránek, tím lepší analýza.“ A ano, většinou to nikdo pak nečte, jen zběžně prolétne a zastaví se maximálně u bodů, kterým zrovna rozumí, nebo které jej nejvíce pálí a sám o tom ví.
A freelancer? Ten si to může dělat zcela po svém. Více neformální, stručné, bez okecávek okolo. Zbytek si může klidně vyříkat s klientem osobně, jak sám píšeš.
Zde je pak ještě nutné odlišovat dokumenty sloužící jen jednomu člověku (typicky přímo klient, nebo jeho projekťák), se kterým mám navíc přímý kontakt, a dokumentem, který bude sloužit osobě mě neznámé někdy za půl roku. Jde například o programátory, ke kterým moje analýza doputuje až po vytvoření kompletních šablon webu. Těm toho často už moc vysvětlit nemohu, protože na projektu dávno nedělám.
Já se snažím řídit pravidlem, že práce se dělá tak, aby byl spokojený zákazník. Když vím, nebo cítím, že klient nebude mít moc času analýzu studovat, snažím se ji udělat co nejstručnější a to nejdůležitější ještě napsat přímo do mailu. Když naopak vím, že klient bude rád za vysvětlení toho proč navrhuji jednotlivé úpravy a postupy, klidně mu pošlu analýzu včetně předem připravených obecných informací.
Vše bych shrnul pod:
Záleží na očekávání a skutečné potřebě klienta (protože detailně už to popsal Pavel).
Setkal jsem se klientem, který si potrpí na štábní kulturu dokumentu (vč. rozsahu) až po klienta, který jasně dává najevo (nebo dokonce řekne), že dlouhé dokumenty číst nebude, že chce slyšet návrhy řešení na osobní schůzce. A pak je mnoho variant někde mezi.
A samozřejmě záleží na účelu analýzy a jejim adresátovi. Navíc i v „upovídané“ analýze lze hlavní závěry/doporučení možno vypíchnout v (manažerském) shrnutí.
Tomu by se měl každý dodavatel přizpůsobit, ať už freelancer nebo agentura.